Právě dnes - Pán tvorstva

Dnes byl den s velkým S. Nejprve musím představit účinkující v tomto příběhu. Mi lidé, slepice a psi. Máme několik slepiček od loňska a letos jsme se rozhodli k nim přidat další omladinu včetně kohouta. Vzal jsem si patřičnou přepravku, zajel na místo prodeje, zaplatil, naložil slepičky i kohoutka a jeli jsme domů. Doma mě radostně vítali, tříletý pes Igor a půlroční nalezenec fenka Majda. Pootevřel jsem přepravku a ujal se seznamování nových slepiček a kohoutka se psi. Igor coby starší a již klidnější si je se zájmem očuchával, Majda tančila, hopsala zkrátka měla psotník. Stávající slepice byli opodál a evidentně jim to bylo jedno. I Milenka si je přišla prohlédnout, slepičky i kohoutek se jí líbili. Tak jsem je dal do kurníku s předpokladem, že se už dnes na průzkum zahrady nevydají. Byť vím, že naše Majda má čas od času snahu ty stávající slepice vtáhnout do svých her, ale ony si sednou na zem a ani se nehnou. Taková hra Majdu nebaví a tak si jde záhy hledat jinou zábavu a slepice mají zase klid. Doma jsem se věnoval úklidu svého PC koutku když jsem uslyšel takový ten slepičí křik, jsou-li v nebezpečí. Juknu přes okno na dvůr a Majda měla v parádě kohoutka. Pootevřel jsem okno a zahartusil. Majda zklamaně přerušila svoji rozjetou zábavu. Kohoutek s polámanými zadními péry chvíli postával a pak se opět odvážně vydal na průzkum do zahrady. Kohout hold není slepice a na místo zalehnutí, před Majdou prchal. Nic naplat, šel jsem a Majdu pokáral a vůbec poprvé zavřel do kotce a zase šel uklízet ten svůj PC koutek. Majda kňučela a vyváděla, tak jsem šel ven, Igor nechápavě chodil okolo kotce a nějak mu to nabylo celé jasné. Tak jsem mu to ujasnil a byť bezdůvodně, také jsem ho zavřel do kotce, abych měl klid. Po setmění jsem se šel podívat, jak se připravují loňské slepice s těmi novými včetně kohoutka na spánek. A ejhle. V kurníku na hřadlech byla mě dobře známá drůbeží sestava a s té nové drůbeže nikdo. Majda v kotci koukala nejistě, Igor se tvářil tak nějak poťouchle. Šel jsem domů, nasadil baterku čelovku, Milence jsem tak též dal baterku a vyrazili jsme do temné zahrady hledat slepičky a kohoutka. Po chvilce jsme měli první nález, ale také poslední, byť jsme prohledali celou zahradu, dílnu, altán a všechny slepičí schovávačky pod okrasnými dřevinami. Tak jsme vypustili psa Igora. Hned měl jasno, byť s kotce nemohl vidět kam že se ty slepičky šly na noc schovat. Přestože jsme to v dílně s Milenkou prohlíželi, nic jsme neviděli. Igor stál a koukal pod pracovní stůl, zaklekl jsem a kohoutek tam. Vyndal jsem ho odnesl do kurníku. Igor se postavil k velké papírové bedně od obývacího křesla, kterou jsem tam zatím odložil. Odklopil jsem ji a to již po druhé a nic, než prázdné pytle od psího krmení, které jsem tam dal o den dříve. Igor si trval na svém. Vzal jsem ty igelitové pytle a jejda, je to nějaké těžké. A byla tam, slepička jedna šikovná i mazaná. Igora jsem vychválil až do psích nebes, vypustil Majdu a opět jsem si uvědomil, jaký je člověk nadutý břídil, jen proto, že své myšlenky dokáže přeměnit v hmotné statky, sám sebe přeměnit nedokáže.