Nepřizpůsobivý parazit

Kdo to vlastně je, ten nepřizpůsobivý občan, občan parazit ? Nezaměstnaný, Cikán, Rom, Čech . . . ? Ten, co nic nedělá a přijímá od státu všemožnou pomoc – podporu – dávku ? Určitě ne ! A proč ne ? Tu všemožnou pomoc, kterou stát za určitých podmínek občanu poskytuje, mu poskytuje proto, že s toho občana, svojí státotvorností udělal osobou nesoběstačnou. To náš novodobí stát vytvořil takové podmínky. Občané zákony netvoří a ani nemají možnost se na jejich tvorbě podílet. Tudíž občané se nemohou prohlásit za sociálně potřebné a žádat stát o pomoc. Poskytování státní sociální podpory je pro mnohé ziskoví účetní úkon na úkor státní pokladny, na úkor těch co svojí prací vytvářejí využitelné hodnoty. Účetní úkon, umě zabalený do paragrafů tak, aby soběstačný občan mohl za vydatné podpory médií lát na nesoběstačné spoluobčany, aniž by si připustil, jak snadný a rychlý může být přechod ze soběstačného občana na občana nesoběstačného. Všeobecně využívané označení nepřizpůsobiví je krkolomné a zavádějící. Ne všichni nesoběstační občané jsou nepřizpůsobiví občané a náš stát má k dispozici mnoho zákonných institutů, aby nepřizpůsobivé přizpůsobil, ale s pomocí sociálních dávek je to mnohem jednoduší než vytvořit takové podmínky, aby nesoběstačný občana se stal občanem soběstačným. Ale to nejde, to by si museli ti miliardáři a multimilionáři brát pro svoji osobní spotřebu o nějaký ten milion denně méně. A hlavně vládci všemožných státních i polostátních institucí by se museli spokojit s platy třeba do sto tisíc. Opravdoví parazité jsou také ti, co ždímají státní pokladnu po milionech, aniž by to něco užitečného přineslo nám všem, byť dobře ví, jak s jejich vydatnou pomocí státní zadluženost roste. Ale to jsou kamarádi, to by jim naši mílí za nás dýchající poslanci neudělali, aby jim korýtka zakryly. O tom, že by měl být stát veden minimálně s účetní nulou na konci roku nemá cenu ani mluvit. Na to už tu opravdu nejsou lidi . . . Pokud je občan s jakéhokoliv důvodu nesoběstačný, stát mu musí poskytnout potřebnou pomoc, ale stát by měl dělat ještě něco víc. Řídit průběh pomoci nesoběstačnému takovým směrem, aby se co nejdříve stal soběstačný. Mnozí víte, že například Úřad práce v tomto směru vlastně nedělá skoro nic. Občané by neměli láteřit jiným občanům, měli by láteřit těm, co vedou náš stát, obci či město. To oni, vyrábějí nepřizpůsobivé a podporují parazitování na kde čem. Výsledkem jejich práce je minimální motivace občanů k práci či podnikání. Na jedno opravdu existující a volné pracovní místo je mnohonásobně více uchazečů, byť mzda za tuto práci je jen o málo vyšší než státní podpora. Nedivím se mladým lidem že neuzavírají sňatky, nezakládají rodiny. Život i práci v nejistotě, za nízkou mzdu, raději vymění za život na hromádce a na jistých sociálních dávkách. Nedivím se jim, ani jim nenadávám. Jelikož co si tam nahoře rozeberou do vlastních kapes, musí dole scházet. Protože těch, kteří tvoří svojí prací skutečné hodnoty s našeho národního bohatství a jejich práci si koupíme mi, je čím dál tím méně.