Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Houskové seznámení

8. 02. 2014 8:48:50
Občas v Sobotu po ránu jezdím na nákup. Ten den nesnídám. Obstarám v obchodě nákup dle manželkou načáraného lístku a do košíku si přidám dvě koblihy a jeden energetický nápoj v plechovce. Nákup naskládám do kufru auta, vrátím košík, usednu do auta a pochutnávám si na koblihách a zapíjím to energeťákem. Zapálím si cigárko a pozoruji lidi, kteří jdou také na nákup a ty, co už nakoupeno mají.
Jen zřídka vidím něco extra, ale dnes to bylo super extra. Dost rychle se na parkoviště přiřítil velký terénní vůz, zvaný offroad. Stříbrný, dobrá barva do terénu, pomyslel jsem si. I přes to, že auto jelo do mírného stoupání ke zdi obchodu, mělo stále velkou rychlost. Zpozorněl jsem. Zazněla tlumená rána, autu se zhoupl zadek. Předek se ani nehnul, protože přední ochranný rám byl pevně usazen ve fasádě obchodu. Přes kouřová skla nebylo ani vidět kdo v autě je. Otevřeli se dveře a s auta vystoupila drobnější blondýna, pěkné postavy v dost fádním až ušmudlaném oblečení. Jeté rifle, jetá kožená bunda do pasu, takové kovbojské polo kozačky a elastické triko s velkým výstřihem v kterém se dmuly slušné trojky. Buchla dveřmi, zmáčkla na krabičce knoflík, auto spokojeně zablikalo a rychlím krokem zmizela v útrobách obchodu. Drobný náraz do zdi buď nepostřehla a nebo jí to bylo jedno. Inu to tak bývá, pomyslel jsem si. Auto nejméně za tři miliony, ale většinu žen tyto drobnosti nezajímají. Samozřejmě, že tento neotřelý nástup oné dámy vzbudil moji zvědavost a tak jsem převážně zíral na dveře obchodu a ostatních jsem si moc nevšímal. Po chvilce vyšla s obchodu opět rychlím krokem. Dva tři kroky od dveří udělal prudce vpravo v bok směrem k autu a zastavila se. Fyzikální zákony k mému potěšení nakrátko a nepopsatelně pohoupali jejími prsy. Rozbalila krabičku cigaret, jednu si dala do úst a po kapsách hledala zapalovač. Když si zapálila a cigarety se zapalovačem dala do kapsy, pravou rukou vyndala ovládací krabičku od auta a v levé držela cigaretu. Pravou ruku s krabičkou na ovládání auta natáhla směrem k autu, levou rukou s cigaretou pomalu mířila k ústům, když zmáčkla na ovladači knoflík, cigaretu sevřela mezi rty a potáhla. Zadní dveře od auta se začali pomalu otvírat směrem nahoru. Když byli tak s jedné čtvrtiny pootevřené, začali s auta vypadávat makové housky. Žena v údivu otevřela ústa a cigareta padala na zem, jako ty housky, které přibývali úměrně s otvíráním zadních dveří. Žena s pootevřenou pusou rozšlápla spadlou cigaretu. Sekla po mě zlostným pohledem a při zpětném pohledu na stále se ještě valící housky, zaťala levou ruku v pěst a rázně ke mně přistoupila a spustila. No jó, chlap! Vy asi budete taky takový génius jako je ten můj, co? Že se tak smějete. A necivte mi do výstřihu. Přestaňte se smát a raději mi poraďte, co teď s těmi houskami. No, popelka asi nebudete, tak by vám možná mohly přilétnout na pomoc místo hrdliček nějací větší ptáci. Řekl jsem spontánně. Již tak její dost nahněvaná tvář se na okamžik zakabonila do zuřivosti, ale velmi rychle se na té tváři objevil příjemný úsměv s úlevou. Máte pravdu. Řekla. Vždyť se zase tolik nestalo. Vytáhla s kapsy cigarety, pokynula mi, ať vystoupím s auta. Vystoupil jsem, přijal nabídnutou cigaretu a usilovně přemýšlel, jak co nejrychleji dostat ty housky zpátky do auta. Paní si přiložila k uchu telefon a po chvilce řekla. Ty úchylný nimrode, proč si mi neřekl, že je auto plný housek? Chvíli bylo ticho a pak bylo s telefonu slyšet mužský smích. Jen se uklidni miláčku, už jsi druhý, řekla paní do telefonu a mužský smích přidal na intenzitě. Paní vztekle típla telefon. Klid, s tím si nějak poradíme. Uklidňoval jsem hněv, který se navracel na její jinak hezkou a příjemnou tvář. Nabídla mi ruku. Tak jsem ji přijal. Hana. Já jsem Ivo, odpověděl jsem. Ivo, obejmi mě, nebo omdlím, požádala Hana. Objal jsem ji a přátelsky stiskl. Začala tiše plakat a já si s přihlouplým úsměvem začal prohlížet přihlížející. Někteří se také začali usmívat, jiní se vrátili k své nedokončené činnosti. Haně začal v kapse zvonit telefon. Uvolnil jsem ji s obětí. Zatím co Hana přemisťovala telefon s kapsy bundy k uchu, vyndal jsem ze své kapsy papírové kapesníky a nabídl jí je. Mužský hlas v telefonu se Haně omlouval, ale pobavenost v hlase nedokázal dost dobře skrýt. A co já teď mám dělat s těmi vysypanými houskami? Zeptala se Hana. Mužský hlas jen taktak, stačil potlačit výbuch smíchu, aby stačil říci, že pod těmi houskami na podlaze auta je lopata uhelka. Nastalí výbuch smíchu v telefonu Hana ustřihla zmačknutím červeného knoflíku a vrhla na mě zlostný pohled, protože můj smích pokračoval. Sedla si na blatník mého auta a kroutila hlavou a řekla. Vy chlapi, vy jste takový blbci a ještě se tomu smějete. Pak se také rozesmála. Začali se smát i okolo přihlížející lidé. Šly jsme s Hanou k jejímu autu. Ukázal jsem na otevírací střechu. Co já vím, jak se to otevírá, řekla Hana. Někde u volantu, odvětil jsem a začal pod houskami hledat tu lopatu uhelku. Když jsem ji nahmatal, vytáhl jsem ji ven a přitom se ven vyhrnula další porce housek. Střecha auta se začala otevírat a Hana radostí výskla. Zavřel jsem ty zadní dveře auta a dumal nad správnou technikou, jak nejlépe házet ty housky zpátky do auta. S přihlížejících ke mně přistoupil mladík bez pár centimetrů dva metry vysoký, vzal mi tu lopatu a řekl. Včera v pekárně jsem do tohoto auta ty staré housky házel. Sice trochu jinou a o dost větší lopatou, ale touhle to taky půjde. A šlo mu to velmi dobře. Hana mi nabídla cigaretu a než jsme dokouřili, housky byli nazpět v autě. Hana poděkovala mládenci za pomoc, botou rozhrnula drobky, které po vysypaných houskách na zemi zůstali a zeptala se mě. A na který ptáky si myslel, aby mi pomohli, když ne hrdličky? Nevím, jen se mi zdálo, že hrdličky mají na ty housky moc malé zobáky, odvětil jsem. Hana se na mě usmála a jala se nasedat za volant auta. Chtěl jsem ji říci o zabořeném ochranném rámu ve fasádě obchodu, ale řekl jsem si, že už toho bylo dost a tuto myšlenku spolkl. Hana nasedla, řekla mi, tak zase někdy ahoj a zabouchla dveře. Nastartovala a bez nějakých dalších katastrof vycouvala a odjela. Otisk ochranného rámu nebyl až tak moc na fasádě obchodu vidět. Šel k svému autu. Odkud si přiletělo hejno vrabců a začalo uklízet drobky po vysypaných houskách. Než jsem se v autě uvelebil, připoutal a nastartoval, vrabci ani drobky už tam nebyli. Zase tam byli jen lidé, co šly nakupovat nebo už měli nakoupeno.
Autor: Ivo Ladenberger | sobota 8.2.2014 8:48 | karma článku: 6.82 | přečteno: 407x

Další články blogera

Ivo Ladenberger

Potřebujeme v ČR migranty ?

Vida jak migranti škodí v Itálii, Francii, Švédsku, Rakousku a Německu je jasné, že je nepotřebujeme.

23.8.2016 v 11:03 | Karma článku: 25.72 | Přečteno: 605 | Diskuse

Ivo Ladenberger

Jsme na rozcestí nebo klečíme se zavázanýma očima nad hrobem, který jsme si vykopali ?

Jak se pozná, že už prostě promarněné šance došly ? Pokud se někdo domnívá, že promarněné šance dojdou, dostaví-li se smrt, tak to se mýlí. Svojí vlastní smrt každý vyfasuje už při narození.Mě zajímají šance Čechů v Čechách.

10.2.2016 v 5:45 | Karma článku: 30.59 | Přečteno: 903 | Diskuse

Ivo Ladenberger

Domovní řád

Pokud vás zajímá obsah k názvu Domovní řád, níže v textu s Domovního řádu nic nenajdete. Jen zkušenost, jak je možné v ČR aplikovat Domovní řád.

7.6.2015 v 7:25 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 816 | Diskuse

Ivo Ladenberger

Díky za každé nové zaměstnání

V článku popisuji vlastní aktuální prožitky ohledně práce u nás. Čímž nechci tento stav paušalizovat ani bagatelizovat. Prostě jen osobní zkušenosti.

15.4.2015 v 9:18 | Karma článku: 12.44 | Přečteno: 646 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 169 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 7.75 | Přečteno: 176 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 22.10 | Přečteno: 537 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 127 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 35.75 | Přečteno: 1478 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 622
Kdo mě zná, ví. Kdo mě nezná, možná nepochopí. Internet mnohé vzal, ale i mnohé dal. A tak i já se pokusím v tomto prostředí vystavit své názory, postřehy i svoji fantasii. Ledacos si pamatuji a dosavadní život prožívám za plného vědomí . . .

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.