I dva, se na ráz spletou

Svezli nás, zaměstnance firmy do Teplic, za účelem složení písemné a ústní zkoušky s cílem získat Osvědčení. Konalo se to v ulici U Císařských lázních naproti Teplickému divadlu. Písemnou část jsme měli za sebou a ústní zkoušku jsme měli absolvovat až za dvě hodiny. Co budeme dělat ? Zeptal jsem se spolupracovnice Petry. Šla bych se někam najíst, odvětila Petra. Vyrazili jsme a u druhé hospody si uvědomili, že je krátce po deváté a jen tak nějakou otevřenou restauračku nenajdeme. Ale po deseti minutách ostřejší chůze mírně do kopce v chladném a uplakaném počasí jsme narazili na otevřenou hospůdku. Nevařili, ale to nebyl problém. K lahodnému plzeňskému pivíčku přinesla Petra s nedalekého bufáče dvě porce teplé sekané s křupavými houskami. Klábosili jsme o všem možném a popíjeli lahodný zlataví mok a číšník nám k tomu pouštěl přes velkou televizi směs bigbítu a kotlíkařiny. Neúprosný čas nás zvedl ze zahřátých židlí a hnal nás do nepříjemného počasí. Petra vyrazila rázným krokem a měl jsem dojem že přesně ví kam jdeme. Znám ji mnoho let a tak vím, že není stoprocentní blondýna, ale také ze zkušenosti vím, že orientační smysl nemá také zrovna sto procentní. Ale jelikož jsme se cítili v pohodě a ústní zkouška pro nás nebyl problém, čas nás zase tak moc netlačil a tak jsme podle toho šly. Po druhém odbočení kamsi do jaké si ulice jsem se Petry zeptal, ví-li kam jdeme. Jo, tamhle, jak je ta věžička, to je divadlo. Řekla suverénně Petra. Jo. Souhlasil jsem, jelikož jsem si tak též myslel, že ta věžička je divadlo. Po pár minutách chůze se před námi otevřel velký prostor a naše věžička se pyšnila nad rozlehlou budovou muzea. Upustili jsme trochu té momentální pohody a nahradili věcnou úvahou. Po pár minutách chůze jsme stanuli v ulici U Císařských lázní a ze dvou stran si prohlédli Teplické divadlo, abychom se ujistili, že žádnou věžičku nemá. Po ústní zkoušce nám zaměstnavatel předal Osvědčení a hodinu volna do odjezdu. Tak jsme zapadli do restaurace o dům dál a vycucli třetí malé pivo. Mlčky sledovali cvrkot v lokále a trochu posmutněle se navraceli do všedního dne.

Autor: Ivo Ladenberger | středa 14.5.2014 21:53 | karma článku: 5,43 | přečteno: 468x
  • Další články autora

Ivo Ladenberger

Odměna

28.2.2018 v 20:55 | Karma: 11,36

Ivo Ladenberger

Návrat

27.2.2018 v 20:45 | Karma: 6,72

Ivo Ladenberger

Premiér nebo dobrodruh ?

27.2.2018 v 16:29 | Karma: 19,13

Ivo Ladenberger

Návrat

6.2.2018 v 20:57 | Karma: 9,12

Ivo Ladenberger

Potřebujeme v ČR migranty ?

23.8.2016 v 11:03 | Karma: 25,99

Ivo Ladenberger

Domovní řád

7.6.2015 v 7:25 | Karma: 9,66

Ivo Ladenberger

Ti chlapi

2.1.2015 v 20:40 | Karma: 6,21

Ivo Ladenberger

Mým kritikům

17.5.2014 v 8:28 | Karma: 5,03

Ivo Ladenberger

Sním i bdím

12.5.2014 v 20:20 | Karma: 5,68

Ivo Ladenberger

Houskové seznámení

8.2.2014 v 8:48 | Karma: 8,84

Ivo Ladenberger

TOP Rejpal 2013

30.12.2013 v 23:02 | Karma: 5,09

Ivo Ladenberger

Výlet na Štědrý den ( II. )

28.12.2013 v 21:10 | Karma: 6,88

Ivo Ladenberger

Výlet na Štědrý den ( I. )

27.12.2013 v 1:51 | Karma: 10,16

Ivo Ladenberger

Čas vánoc

26.12.2013 v 13:15 | Karma: 4,05

Ivo Ladenberger

U Vaňase

24.12.2013 v 9:25 | Karma: 7,04

Ivo Ladenberger

Rozlůčení s Vlašským králom

23.12.2013 v 15:50 | Karma: 7,79

Ivo Ladenberger

Právě dnes - Pieta

19.12.2013 v 10:37 | Karma: 4,85
  • Počet článků 52
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 599x
Kdo mě zná, ví. Kdo mě nezná, možná nepochopí. Internet mnohé vzal, ale i mnohé dal. A tak i já se pokusím v tomto prostředí vystavit své názory, postřehy i svoji fantasii. Ledacos si pamatuji a dosavadní život prožívám za plného vědomí . . .

Seznam rubrik