Pokud vás zajímá obsah k názvu Domovní řád, níže v textu s Domovního řádu nic nenajdete. Jen zkušenost, jak je možné v ČR aplikovat Domovní řád.
Celý život žiji v rodinném domku, kde jaksi nikdo neměl potřebu vytvořit nějaký Domovní řád. Znám takové ty cedule v panelových domech s tučným nadpisem Domovní řád.
Na vojně asi nevysel žádný Domovní řád, ale vše pokryl Zákl 1 a Zákl 2, které jsme museli poměrně podrobně znát. Na pracovištích, kde jsem pracoval tak též žádný domovním řádem nebyl.
Zda mají domovní řád poslanci ve sněmovně nevím, ale podle toho jak často tam za naše peníze vyspávají, nějaký domovní řád by se jim tam hodil. Přece jenom, jsou tam tací,
pro které je dobrý spánek životně důležitý. Domovní řád jsem nikdy nečetl a nebudu-li muset, ani tak neučiním. Domovní řád může pro někoho býti i dílem k omezování osobní svobody. Domovní řád znají asi jen ti, co s ním pracují a pak nějací hnidopichové a věční stěžovatelé. Normálně vychovaný člověk prostě domovní řád nepotřebuje. Ale situace, ve které jsem se dnes ocitl, je na Domovním řádu postavena. V jednom obchodním centru jsou takové dvě malůvky na zdi chodby, která vede s podzemních garáží do obchodního centra. Obrazy poměrně věrně ukazují dva pohledy s ulic v centru města, ve kterém se nachází i nejmenované obchodní centrum.
Nic uměleckého, ale lepší jak mě nesrozumitelné grafity. A jelikož je to na chodbě, tak je tam takové to chodbové světlo a já si chtěl vyzkoušet různé nastavení foťáku, abych se zdokonalil ve fotografování
při nižším osvětlení bez blesku. Tak jsem se jal ty nástěnné obrazy fotografovat a fotil jsem vícekrát, protože jsem měnil nastavení na fotoaparátu. Když už jsem byl před posledním zmačknutí spouště, objevila se u mne ostraha objektu. Mladý muž a mladá žena. A sdělili mi, že to nesmím fotografovat a snímky musím s fotoaparátu vymazat. Jelikož práci strážného znám, tak vím že právo i u ostrahy je vždy na té bohatší straně. Ale jen tak pro zajímavost
a také proto, abych se nevzdal bez boje, jsem se zeptal, jaký zákon mi zakazuje fotografovat zdi ve veřejném prostoru obchodního centra, které bylo s velké části zrekonstruováno s veřejných prostředků, tudíž i mých peněz. Odpověď strážného mě vzala dech. Fotografování v celém objektu zakazuje Domovní řád. "Už abych umřel". Zabědoval jsem. "To není svoboda, ale koncentrák". Pokračoval jsem v lamentování. Mladá žena si mě nechápavě prohlížela, mladý muž se culil. Víte alespoň že Domovní řád není nad zákon a že žádný zákon v ČR nezakazuje fotografovat na chodbě obchodního centra? Zeptal jsem se strážných a tlačil na pilu dál. A není vám hloupé v obchoďáku se ohánět Domovním řádem ? Pokračoval jsem v předem prohraném boji. Krčili rameny. Věděli, nevěděli, netrápil jsem je. "Vím." Povídám. "Když ze sebe bude dělat blbce, nevyhodí vás s práce. A já vás rozhodně o práci připravit nechci. Tak ty fotky vymažu." Ale nevěděl jsem jak, vždy je stahuji do počítače a počítač mi je s foťáku sám vymaže. Tak jsem tam s tím fotoaparátem laboroval, ona a on mě znuděně pozorovali. Zahlásil jsem že jsou fotky vymazány a dali jsme si rozchod. Mladík mě ještě poradil, že bych se mohl domluvil s paní ředitelkou obchodního centra, asi by mi svolení k fotografování malůvek na zdi dala. Odbyl jsem to mávnutím ruky a šel. To tak, pomyslel jsem si.Budu škemrat u nějaké šéfové, abych se ponižoval a jí vylepšil její představy o vlastní moci k vůli obrazům, které by namalovali děti v ZÚŠce. Při odchodu jsem pozorně prohlédl vchodové dveře do obchodního centra a byl tam vyvěšen Parkovací řád, Provozní doba, ale Domovní řád či symbol, nápis, zákaz fotografování tam nebyli. Inu demokracie a svoboda po Česku. Nevím jak vám, ale mě tyto velké drobnosti ohledně chaotického výkladu zákona u nás, vadí. Milovníci svobody a demokracie by mě určitě poradili, ať se obrátím na nezávislý soud. Ale jak může být soud nezávislý, mají-li ten flek soudci jistý minimálně do důchodu a nebo do smrti, ať tu práci dělají dobře či špatně, ba dokonce jednají-li proti zákonu. Jiné za úplatky posílají soudci do vězení, sami sebe za braní úplatků postaví na nějaký ten čas mimo službu. A nebo by mě milovníci svobody a demokracie poučili o tom, že si každý může určovat na svém písečku pravidla jaká chce. To zní hezky, ale v tom případě bychom mohli poslat k vodě placené politiky a státní úředníky, kteří se na tvorbě zákonů podílejí. A to by neprošlo, protože mnohý politik se domnívá, že nebýt jich, tak jsme ještě v jeskyních. A tady někde začíná právní chaos v našem státě. Zaštítit chod obchodního centra Domovním řádem, kde není jediná bytová jednotka, nemůže být dílem rozumu, ale chaosu, neznalosti nebo schválnosti. Vím, pořádek je pro blbce, chaos pro inteligenty. Už nějaké to desetiletí chodím po světě s fotoaparátem a kamerou, ale že mě někdo zakázal fotit a dokonce požadoval likvidaci nasnímaného se mě stalo poprvé a ještě k tomu s ubohým odvoláváním se na Domovní řád. A.Einstein měl pravdu. Čím má lidstvo vyspělejší techniky, tím je blbější. Nicméně, až půjdete do obchodního centra, pro jistotu si vezměte na sebe domácí úbor a papuče, aby jste se oděním neprotivili Domovnímu řádu. Zklidněte svá dítka a mají-li otevřeno i po 22:00 hodině, šeptejte . . . A ne aby vás napadlo, tam fotit. Omleté Havlovo tvrzení, co není zakázáno je dovoleno, možná platí pro pár elitních jedinců, ale určitě neplatí u většiny našinců.
