To je ale morbidní obraz, řekl mladík jinému mladíkovi, kteří zakotvili v naší hospůdce U Vaňase. Číšník Lojzík jim povídá, proč morbidní ? To je Vaňas. Tady ta hospoda se jmenuje podle toho obješence? Zeptal se mladík. Přesně tak mládenci, odpověděl číšník Lojzík. To je ňáká prdel, ne ? Povídá druhý z mladíků. Ale to už k jejich stolu míří potácivým krokem Vašík a hned hlaholí. Mládenci, ten obraz namaloval místní mazal, teda akademickej malíř Okrouhlík, podle policejní fotky, kterou mu dal místní policajt. Krátce nato, co tenhle obraz Okrouhlík namaloval se taky objesil a zrovna na ten samej způsob jako Vaňas, akorát že jeho nikdo nenamaloval.Vrchní, číšník, kuchař, recepční, uklizečka a majitel v jedné osobě Lojzík, postavil před mladíky piva a jen tak na odchodu se přes rameno optal. Dáte si ještě něco mládenci ? Mládenci se chopili půlitrů a Vašík pokračoval.
Ten Vaňas se sem přistěhoval za prací. Dělali jsme stejnou školu a bác ho, za tři měsíce Vaňas nastoupil do stejný firmy jako já. Von už na škole hrozně chlastal, ale v učení mu to nevadilo. Náš starej, teda šéf inženýr Barna nás dal spolu do jednoho ajnclíku a tam jsme u prken kreslili dokumentaci pro stavbu Metra. Vaňas šel s maléru do maléru a všechno kvůli chlastu, ale v práci byl dobrej, tak mu to vždycky prošlo. A jednou přišel do práce zase pozdě a povídá mi, řekni starýmu že si beru dovolenou. Řikám mu, Vaňas, neblbni, je květen a ty už žádnou dovolenou nemáš. Do konce roku už jsi celou dovolenou prochlastal.To je fuk, řekl mi Vaňas,jdu na Růžek a odešel. Na Růžku se jmenovala tahle hospoda do tý doby, než se Vaňas objesil.A zrovinka v ten den jsme měli zkontrolovat haldu výkresů, který měli jít jako hotový na stavbu.Jako na potvoru přišel za chviličku starej a kde že je Vaňas. Povídám pane inženýre,teď tu byl a že si bere dovolenou a jde na Růžek. Von inženýr Barna je formát, něco zamumla a začal se mnou kontrolovat ty výkresy. Do konce šichty jsme to měli se šéfem zkontrolovaný,tak tohle bylo v suchu.Vyjdu s baráku, teda jako s kanceláří firmy a Vaňas zrovna vyšel z bufetu,kterej byl o dva baráky dál. No nalitej byl, sotva se udržel na nohou. Povídám Vaňas, je to v suchu,se šéfem jsme to zkontrolovali a zejtra to jde na stavbu. Vaňas mě snad ani nevnímal,jen něco mumlal a bojoval s rovnováhou. S průjezdu naší firmy vyjelo auto našeho starýho.Popad jsem Vaňase a táhl ho zpět do toho bufíku. Pozdě. Inženýr Barna nás zmerčil, zastavil,stáhl vokýnko a jak byl vždycky klidnej, začala na Vaňase řvát. Inženýre Vaňásku, zítra se stavte na osobním. S vámi jsem skončil. Vytáhl okýnko a odjel. Vaňas,se jmenoval Jirka Vaňásek,ale nikdo mu neřek jinak než Vaňas. A ani strej mu jinak neříkal. Ale když na něj šéf hulákal, tak Vaňas jakoby vystřízlivěl. Možná I proto, že slyšel svoje celý jméno i s titulem po hodně dlouhý době a ještě v tak nepříznivejch souvislostech.Rozeběhl se za autem šéfa a hulákal pane inženýre, šéfe, já vám to vysvětlím. Chvíli jsem zíral a pak jsem šel za nima, protože šéf bydlel tady kousek v zahradní čtvrti. Viď Lojzíku, jukl Vašík na Lojzíka. Lojzík položil piva na stůl, koukl se na obraz Vaněse a na odchodu řekl. Jó to bejvávali časy. A Vašík pokračoval. tady Lojzík není obyčejnej pingl, on dělal v tý firmě co mi s Vaňasem. Lojzík byl bedna, první náměstek, mládenci. No abych to dopověděl, nasměroval sám sebe Vašík.Došel jsem do tý ulice co šéf bydlel. Auto měl šéf před domem a Vaňas seděl na trávníku s hlavouv dlaních a brečel. Povídám mu Vaňas, nebul a pojď. Tebe vezmou v každý jiný firmě všema deseti i když tak chlastáš. A Vaňas mi povídá. Vo to mě nejde. Květa mi zdrhla k Okrouhlíkovi. K tomu mazalovi, kterej neumí namalovat ani pořádně nahatou ženckou. Chápeš to Vašíku ? Povídám že jo a šly jsme zpátky, sem, tenkrát na Růžek. Vona ta jeho Květa, to byla kočka, ty dnešní miss a modelky jsou proti ní vobludy. Ale dodnes nám není jasný jestli to Vaňas věděl že Květa se mu tahala s těma zneuznanejma umělcema a akademikama, kterejm se nechtělo ani moc dělat a tak se hlásili k disentu a k tý Chartě. Květa byla jako žena v domácnosti, děti neměli. Von byl Vaňas tolerantní a Květa mu tolerovala to jeho věčný chlaastání tak to asi moc neřešili. No tak jsme tu seděli a Vaňas do sebe kopal piva a panáky až usnul. Tenkrát tu byla hostinskou ňáká Řábková, baba sto kilo a pro ránu nešla daleko. Když zavírala, vzali jsme tady s Lojzíkem Vaňase pod křídla a odtáhli ho nahoru. Nebylo to poprvé, ale poprvé nám Květa nevotevřela. Vytáhl jsem Vaňasovi klíče s kapsy a šouply jsme ho do postele a šly taky do hajan. Ten malíř Okrouhlík bydlel v podkroví, já a Vaňas jsme bydleli v druhym štoku a v prvním patře bydlel tady Lojzík s domovníkem a tady v přzemí díky Lojzíkovi máme furt tu svou hospodu. Druhý den jsme šly s Lojzíkem normálka do práce,to že se Vaňas hned tak neukáže nám bylo jasný, potom co toho tolik vypil. Šéf, teda inženýr Barna přišel o svačině a kde prej je Vaňas. Tak jsem mu to povyprávěl a on na odchodu řekl že to s Vaňasem tedy ještě zkusí. Ale naposled. Po šichtě jsem šel hned sem do hospody,to se ví, byl jsem zvědavej jak je to s tou Květou a Vaňas to měl s prací v suchu. Baba Řábková na mě hned ve dveřích vyjela, kde že mám Vaňase ? Asi je doma povídm. To tak, halekala hostinská. Když neni v práci a ani tady, tak je mrtvej. Dal jsem si pivo, druhý a třetí a šel se za Vaňasem podívat. Když jsme ho večer mrskly do pelechu, klíče jsem mu dal v kuchyni na stůl a kvartýr jsem nechal odemčenej. V tý době stejně málo kdo zamykal. A tak vodevřu dveře a volám Vaňas. Vaňas. Ticho. Jdu do ložnice, rozválená postel byla prázdná. Kouknu do kuchyně, do obýváku a Vaňas nikde. S koupelny a z hajzlíku táhlo, jako by bylo votevřený vokno do světlíku. A taky že jo. Na hajzlíku bylo okno dokořán ale Vaňas tam nebyl. Kouknu vedle do koupelny a tam taky nic. Začal jsem mít blbej pocit vod žaludku. Šel jsem zpátky na ten hajzlík. Strčím hlavu tím votevřeným oknem do toho světlíku a Vaňas tam.Přesně jak na tom obraze. Na první pohled mi bylo jasný že tam vísí nejmíň půl dne. Měl jsem vztek sám na sebe, protože ten hák, co se na něm Vaňas objesil jsem mu tam namontoval já. Protože Vaňas vozil před vánocema od táty zvěřinu. Von byl jeho táta vášnivej myslivec. A já to tenkrát spočítal, aby ten hák unes stopadesát kilo, kdyby jeho táta ulovil pořádnýho divočáka. Že jsem se tenkrát nesplet,mohlo se to urvat Vaňas by se sice potlouk ale byl by mezi náma. Zavolal jsem policajty a s Lojzíkem jsme to tenkrát pořádně zapili. Viď Lojzíku ? Jukl Vašík na Lojzíka. Když dával Lojzík další piva i s rumama na stůl a povídá. Výš Vašíku, kdyby jsi tenkrát neuměl dobře počítat, nedělal by jsi s Vaňasem. Tak že si nic nevyčítej. Pravda, pravda, zamumlal Vašík a pokračoval. No samo sebou to se rozumí, Květa s toho byla celá zdrcená. U Vaňase se měla jako v ráji a rychle pochopila že s Okrouhlíkem to tak sladkej život nebude. Tem Okrouhlík nebyl špatnej umělec, ale všechno mu trvalo dlouho a ještě si práci vybíral, tak si taky moc nevydělal.Ten místní policajt sem přinesl tu fotku s toho vyšetřování tý Vaňasovi sebevraždy jen tak, aby byl zajímavej. A tenkrát tu seděla Květa s tím Okruhlíkem a hecovala ho, jestli prej by tu fotku toho voběšenýho Vaňase uměl hodit na pořádný plátno. No a vidíte, ten Okrouhlík to namaloval. On se potom přestěhoval s toho podkroví s Květou do toho Vaňasovo bytu který tenkrát patřil firmě. I náš starej,teda inženýr Barna nad tím kroutil hlavou,jak ti dva to dokázali,když nedělali u naší firmy.Ale to už se v té době drala do ulic ta slavná sametová revoluce, Květa zdrhla Okrouhlíkovi k ňákýmu tomu Chartistovi, protože se o nich šuškalo že právě oni převezmou koryta.Což bylo v tý době dost divný.O ty koryta co tenkrát měli tehdejší mocní se nikdo moc nebral. Většinou tam byli navelený befelem. No a ten Okrouhlík sem do hospody přines ten obraz. Bába Řábková,tehdejší hostinská mu ho málem narazila na hlavu, nebejt tady Lojzíka. Ten jí ho sebral a vzal ho domu. Okrouhlík odešel a druhý den ho našla pošťačka na tom samém háku jako já tehdy Vaňase. A taky kvůli Květě. Jó žencká, ta umí chlapovi pobláznit hlavu.Ovšem to už v té době bylo drancování státního majetku v plném proudu, řikalo se tomu tehdá privatizace. A nám, teda tady mě a Lojzíkovi ve firmě netaktně naznačovali, že s náma nová nastupující doba už nepočítá,tak ať se podle toho zařídíme.No a Lojzík byl vždycky hlava, tak to zařídil. Koupil za pakatel celej tenhle barák i s hospodou. Když viděl, že mu asi opravdu nikde v té nové době pšenka v oboru nepokvete, stal se z něj hospodský. No a jaksi na počest Vaňase a našeho dlouholetýho kamarádšoftu přejmenoval tuto hosodu U Vaňase. A že to tak všechno víte ? Zeptal se jeden s mládenců. Vašík pokrčil rameny a slova se ujal Lojzík. Mládenci pokukovali po Vašíkovi, po Lojzíkovi, který dával na stůl další piva a rumy a povídá, tady Vašík je na tom z nás všech nejlíp. Já a nejlíp, podivil se Vašík a dodal. No vlastně jo. Dlouho před tím sametem jsem vymyslel takový zlepšováček pro naše tehdejší výpočetní středisko. Náš nejvyšší šéf, jakýsi profesor Zuma mi tenkrát poradil ať si to dám patentovat. V té době by to pro tehdejší potřeby výpočetních středisek bylo sice dobré, ale moc drahé. No fakt je, že asi tři roky po sametu, když jsem se plácal od nikud nikam, mě oslovila Norská firma a ten můj zlepšováček si koupila.A každej měsíc mě posílají slušný prachy a tak to bude dokud nenatáhnu bačkory. No jo, to jsem jeden z mála, spousta našich kamarádů a spolužáků se propadá do chudoby zvané demokracie.A co ta krasavice Květa ? Zeptal se jeden s těch mládenců. No jak to tak bývá, ujal se slova Lojzík. Byla to Vaňasova manželka a naše kamarádka. Když zdrhla od Okrouhlíka k tomu chartistovi, dlouho jsme o ní nic nevěděli. Pak jsem ji jednou zmerčil v televizi po boku nějakejch politickejch hlavounů. Seklo jí to, to jo. A asi dva roky nato sem přišla, celá zbědovaná s tím že si to ten její tam někde nahoře podělal a musel se zdejchnout do ciziny. Byla tenkrát bez peněz a neměla kde bydlet, tak tady byla pár tejdnů, zkoušela to i tady na place, ale nebavilo jí to. To víte, přičichla k lepšímu. Tady na tom plakátě, to je ona, Květa s nějakou zahraniční delegací s Ameriky.Ukázal Lojzík na ošumtělí plakát vedle obrazu Vaňase.To bylo jediný co tenkrát měla,když sem po letech zase přišla. No a občas sem chodí jeden takovej nóbl chlápek mafiánskýho typu. Ten jí na tom plakátě poznal a tvrdí, že dělá Květa bordel mamá někde u Rakouskejch hranic. Mládenci pozvedli prcky s rumem, Vašík s Lojzíkem neotáleli a téměř sborově připili na Vaňase.
