Výlet na Štědrý den ( II. )
Marika byla asi o deset let starší než mi a jen tak mezi námi jsme jí říkali Zápaďanda, protože furt opěvovala západ a jeho textilní výrobky. Byla to Jéňova vvzdálená sestřenice, byla to krásná ženská od přírody a ještě uměla tu svojí krásu hodně vyzdvihnout i když na sobě měla jen stejnokroj servírky. Když vystavěla do hliníkového kulatého tácu něco piv a lahev červeného se sklem, vyslala svůj laserový pohled k našemu stolu. Nikdo s kluků se jí stejně do očí nedíval, všichni jsme čučeli na její nadmutý výstřih. Mánička skoč proto, vyzval mě Jéňa. Proč já, ještě to rozbiju, snažil jsem se s toho vyvléci. Nekecej a padej, zavelel Jéňa. Marika se taky chce pobavit. Jsi prý k sežráni, když se k ní prý přiblížíš, padají s tebe vyplašenky. Zatím co se všichni smáli, já šel pro ten tác s pitím. Když jsem ho pevně uchopil a nadzdvihl, spíše periferně jsem postřehl, že na mě Marika mrkla. Rychle jsem se otočil a cítil její tlumený smích v zádech a naopak u stolu, na tom smíchu všichni přidali. Blbci, utrousil jsem a sklenky na víno rozmístil před holky. Sláveček jim nalil víno, mi popadli pivka a s cinkáním jsme hulákali ať žijí vánoce. Vedle s reproduktorů se ozval pan Tesárek. Ano, ať žíjí vánoce. Tahle partička starších muzikantů měla i velký smysl pro humor. Pan Tesárek řekl do mikrofonu jedna, jedna, jedna. Dobrý klucí, mužeme to rozjet. A jako první kousek zahrajeme něco stylového, když jsou ty vánoce. A začali hrát Hřbitove, hřbitove. Janě s Hedvikou to asi moc vtipný nepřipadalo, ale mi jsme jim nic nevysvětlovali, věděli jsme, že do jedný hodiny to sami pochopí. Po první muzikantské sérii se stolky okolo tanečního parketu zaplnili a dalším příchozím nezbylo, než si hledat místo u zbývajících stolků v baru. V prostru u baru sice nebylo vidět na taneční parket, ale skoro všechny návštěvníky jsme si mohli prohlédnout u baru, když si chodili pro pití. Marika, zrovna tak jako paní Machová vedle v restauraci byli mistryně ve svém oboru. Ať bylo plno sebe víc, na objednané nikdy nikdo dlouho nečekal. Šel jsem na záchod. Jen jsem se ustálil u mušle, lehce do mě někdo strčil ramen, otočím se a on Jéňa. Pusť mě na kousek nebo bude pozdě. Tak jsem se kousek posunul a pán u druhé mušle na mě pohrdavě zíral. Když Jéňa začal vypouštět již zbytečnou tekutinu, vypustil ze sebe radostně i to, že s Hedvikou je to v suchu a kamarádka s Plzně se taky může hodit. Když jsme se vrátili ke stolu, měli jsme další přírůstek. Nazdar Zelí, řekli jsme s Jéňou skoro dvojhlasně. Zelí nám zamával na pozdrav a neskrýval zájem o průvodčí Janu a nacpal si židli vedle ní. Začal kolotoč okolo stolu, kdy si každý sednul tu sem a tu zase tam, aby si každý s každým mohl poklábosit. S plynoucí hudbou a časem se u mnohých dostavila odvaha k tanci i škodolibostem. Zrovna jsem si povídal s Janou, když na mě mávala Marika, že mám za barem telefon. Moc se mi to nezdálo, ale šel jsem tam. Vezmu sluchátko a tam tů tů tů. Otočím se do lokálu a vidím, jak vychechtaný zrádce zelí odvádí Janu na taneční parket. Že se jedná o zradu dvojitou, jsem pochopil v okamžiku, když si Jéňa stoupl vprostřed za bar a Marika si sundala barmanskou zástěrku. Jejímu odhodlání v očích jsem si netroufl odolávat. Tak jsem ji nabídl rámě, hned se zklidnila a já byl na chvilku pánem situace. Na parketě jsem se snažil co mi síly i vědomosti dovolovali. Avšak nekoukat se do toho jejího dekoltu bylo nejtěžší. Ale dokázal jsem to. Hudba dohrála, Marika se do mě zavěsila, naklonila se ke mně a řekla, ty mě zajímáš čím dál víc. A lehce mě kousla do ucha. Když jsem Mariku doprovodil za bar, Jéňa jí podával zástěrku a mě panáka laku na rakve a hulákal, Mánička, zasloužíš si ho. Do všeobecného veselí přišel Sysel, který byl již delší čas zaláskován a podobných akcí se už účastnil jen zřídka. Jeho příchod byl více jak typický, s pod kabátu vytáhl litrovku Rumu a buchnul s ní do středu stolu. Sundal ten svůj mantl a šel k baru pro sklo. Marika mu bez mrknutí oka podala komín s velkých panáků. Čipera se ujal rozlévání Rumu a Sláveček se Zelím to posílali nad stolem dál. Po halasném přípitku začala muzika hrát vypalovačku od Suzi Quatro, If you can´t give me love, což byl jedinečný signál uspořádat hada. Při tomto hadím rituálu trnula obsluha i muzikanti hrůzou, zda něco, nebo někoho neporazíme. Tento had byl obzvlášť vyvedený, jelikož se jeho vedení ujala průvodčí Jana a všichni přítomní dost dobře nechápali, proč je ta dívčina v uniformě vlakové průvodčí. Půlnoc se kvapem blížila, bujarost a rozjařenost byla na všech tvářích. Kapela přistoupil k zlatému hřebu večera. Pan Tesárek si stoupl na židli s tamburínou v ruce a spustili Hastrmane tatrmane helou. Na tento poslední kousek šly trsat i ti, co celý večer proseděli. Byla to taková pochvala kapele i hostům. Sesedli jsme si všichni ke stolu a dopíjeli to, co kde ještě zbylo. Marika začala uklízet za barem a pustila bugibednu, aby nebylo takové ticho. Pomalu a pořád se spoustou řečí a smíchu jsme se začali oblékat a opustili lokál. Před Pančou jsme se loučili a připomínali si oslavu Silvestra i další nadcházející akce. A co ty Jano? Zeptala se starostlivě Karkula. Jana se do mě zavěsila, opřela si hlavu o mé rameno a opověděla. Mánička se o mě postará, viď. Na tuty. Zahučel jsem a vydali jsme se na cestu. Jéňa se Slávečkem a nějaká Jiřina šly s námi. Chladná Štědrovečerní noc a asi necelý kilometr chůze nijak nevylepšili naši mysl ani motoriku, pochroumanou velkým množstvím vypitého alkoholu za celý den. Takže s každým krokem ubývali v chladné noci nápady i vtipy. Když jsem zastavil a otevřel branku, Jana se zhrozila. Co tomu řeknou vaši? Když přitáhneš domů nad ránem takovou partu? Nic. Já tu bydlím sám, odvětil jsem. Ale to už nás Jéňa se Slávečkem i Jiřinou obešli a vstupovali do verandy. Tak jsme je následovali. Jéňa hned otevřel ledničku a co prý si uvaříme. Pak začal nadávat. Mánička ty vole, vždyť ty nemáš v té ledničce ani světlo. Ale v mrazáčku by mohlo něco být, odvětil jsem. A bylo, Jéňa se dal do klohnění. Jana chtěla spát, tak jsme šly do poschodí a zahučely do postele. Nepatřím zrovna k spáčům, tak jsem se jako obvykle vzbudil první. První hrůzná myšlenka byla na Jéňovo noční kuchařské umění. Nebylo to tak zlé, jen špinavé nádobí. Co si navařili i snědli. Jéňa odfukoval v kuchyni na gauči a kde je Sláveček s Jiřinou jsem ani vědět nechtěl. Udělal jsem si kafe a všiml si Jéňovo cestovní taška na zemi u dveří. Zvědavost mi nedala, jukl jsem do ní. Becherovka i Uherák tam leželi nedotčeny. Popíjel jsem kafíčko a přemítal uplynulé události a zkonstatoval, že se nic špatného nestalo, což mi udělalo radost. Nevěděl jsem jak to má průvodčí Jana rozvržený návrat do služby, tak jsem ji šel raději vzbudit. Při pohledu na hodinky začala vyšilovat. Za půl hodiny mi to jede, to nestihnu. Stihneš, v pohodě, uklidnil jsem ji. Než se v koupelně Jana zkulturnila, udělal jsem jí malé kafíčko. Jano jsi s toho velkoměsta, umíš jezdit na kole ? Zeptal jsem se. No, snad ještě jo, řekla nejistě Jana. No tak si to dneska zopákneš, jiná možnost stejně není. Jana vysrkla malé kafíčko, oblékli jsme se a šly. Za domem jsem rukávem kabátu otřel sedačky, stiskem prstů jsem odzkoušel kola. Vyber si které kolo chceš. Jana bez váhání vzala to co k ní bylo blíž a s úsměvem nejistoty řekla, že je jedno na kterém si rozbije hubu. Tak můžeme vyrazit. Jana chvíli pištěla a motala se sem tam, ale po pár metrech už jí to šlo. Před koncem cesty, těsně před posledním kopcem to chtěla Jana vzdát. Vydrž, dvě tři minuty a jsme na nádraží. Na nádraží jsme opřely kola o trafostanici a vlak vyjížděl se zatáčky. Co uděláš s tím druhým kolem, zeptala se mě Jana. Nechám si ho tu na jindy a nebo až přijedeš, budeš ho tu mít přistavené. Na nějaký velký loučení nebyl čas. Když byla Jana na vagonovém schůdku, řekla. Ne že se mi spustíš s tou Marikou. To bych ti musela procvaknout to druhý ucho jak jízdenku. To se nemusíš bát Jani, stejně bych neměl druhou naušnici. Vlak se začal pomalu rozjíždět, Jana zamávala a zavřela dveře.Když jsem se vrátil domů, už na dvorku jsem slyšel vyhrávat muziku. Vešel jsem domů, Sláveček s Jeníčkem seděli ve starých křeslech po babičce, na stolku měli nakrájený Uherák a nalitou Becherovku. Oči měli zavřené a slastně poslouchali Bonzovo bubenické sólo. Zase jsem zacouval a šel se na horu dospat.
Ivo Ladenberger
Odměna
V sedmdesátých a osmdesátých letech frčeli filmy i seriály o mafiánech a mnohé byli inspirovány skutečnými událostmi. Jen jsme žasli, jak je možné, že mafiáni vraždí soudce, politiky i novináře a vždy chytili jen malé ryby.
Ivo Ladenberger
Návrat
Ranní vstávání z postele nám napovídá, jaký bude den. Ti vnímavější si s takovou informací při stávání umí poradit a nasměrují svoji mysl i tělo potřebným směrem. Ale stává se, že pořádně nevíme z čí postele vstáváme.
Ivo Ladenberger
Premiér nebo dobrodruh ?
Prezident M. Zeman a A. Babiš se vzájemně podporují a nijak jim nevadí, že tím poškozují celý národ i stát. Ukazují nám, že vláda asi není tak důležitá. A hlavně nám ukazují, že oba pohrdají nejen slušností, ale i občany.
Ivo Ladenberger
Návrat
Přicházíme, odcházíme, ale někdy si říkáme, že tam či jinam už se nikdy nevrátíme, byť víme, že se říká, nikdy neříkej nikdy. Dlouho jsem zde nebyl, protože jsem byl jinde. To jinde jsem považoval za správné, ale dělal to špatně.
Ivo Ladenberger
Potřebujeme v ČR migranty ?
Vida jak migranti škodí v Itálii, Francii, Švédsku, Rakousku a Německu je jasné, že je nepotřebujeme.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20
Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 599x