Jak se pozná, že už prostě promarněné šance došly ? Pokud se někdo domnívá, že promarněné šance dojdou, dostaví-li se smrt, tak to se mýlí. Svojí vlastní smrt každý vyfasuje už při narození.Mě zajímají šance Čechů v Čechách.
Zevnitř nás vysávají námi demokraticky volení politici a jejich drábové, státní úředníci a soudci. Z venčí nás oškubávají zahraniční investoři, soukromí exekutoři a dotovaní podnikatelé. Okolo naší malé vlasti se kupí sta tisícové hordy nájezdníků, které vtrhnou na naše území s tichým souhlasem našich nenasytných a zbabělých vládnoucích elit za podpory placených politiků i policajtů. A budou u nás drancovat, krást, loupit, znásilňovat ženy i děti, kamenovat, stínat a uřezávat hlavy ve jménu jejich boha, lupiče a vraha. Kdo unikne této žoldácké armádě v civilu, nebude mít ze života radost. Naši stáří známí, nenasytní a bezohlední západní spojenci, kteří žádné vyvolané války nikdy nevyhrávají, ale vždy se na nich velmi umě obohatí na svém plánu o ovládnutí světa vytrvale pracují. A těch pár našich vojáků s nimi ochotně spolupracuje. Rozdrobená východní Evropa i Pobaltí těmto nenasytům ochotně poskytuje svá území k dokonalému obklíčení Ruska, aby toto zničili, rozvrátili a pak prodávali Ruské přírodní bohatství. Že přitom nás Čechy definitivně vymažou z mapy Evropy je nezajímá. Co jsme měli, už nám stejně s poklonami naší umělecké hlavy státu vzali. A pokud i po tomto válečném šílenství nějaký Čech zůstane na živu skrčen v nějakém poloprázdném septiku a začne polohlasně zpívat, Kde domov můj, kde domov můj, ať navždy ohluchne a oněmí. Tak, jak jsou dnes němí a hluší téměř všichni Češi, byť ještě mají velké šance se zachránit . . .
